Vitra designové židle Landi

Vitra designové židle Landi

Landi-stůl je židle z tvrzeného hliníku, kterou navrhl Hans Coray (1906–1991) pro Švýcarskou národní výstavu („Landi“) v roce 1939. Tato skořepinová židle je považována za klasiku švýcarského designu a patří mezi nejprodávanější venkovní židle 20. století.

Návrh modelu židle od Hanse Coraye vznikl v roce 1938 díky náhodnému setkání s Hansem Fischlim, asistentem hlavního architekta Švýcarské národní výstavy 1939. Židle měla být vyrobena v počtu 1 500 kusů a rozmístěna v areálu výstavy „Landi“. Výrobou byla pověřena firma P. & W. Blattmann Metallwarenfabrik Wädenswil (Mewa), která na sebe vzala náklady i rizika spojená s technicky i časově náročným vývojem a výrobou.

Pro tento významný veletrh, který byl v duchu národní identity 30. let („duchovní národní obrana“), bylo zvoleno hliníkové provedení, neboť hliník byl považován za typicky švýcarský kov. Ve Švýcarsku se během první poloviny 20. století rozvinul významný hliníkový průmysl, a to díky výstavbě vodních elektráren, které umožnily získávat velké množství elektřiny potřebné k výrobě hliníku. Na výstavě „Landi“ měl švýcarský hliníkový průmysl i svůj vlastní pavilon.

Po skončení výstavy si návštěvníci mohli židle zakoupit za patnáct franků za kus. Výrobu Landi-stoličky pak firma Mewa pokračovala i po roce 1948. Od roku 1970 ji pod názvem „Spartana“ distribuovala italská firma Zanotta v Itálii a Německu. V roce 1998 převzala výrobu společnost Metalight AG, ale její krach v roce 2001 spolu se soudními spory vedly k ukončení produkce. Mezi lety 2007 a 2012 byla židle opět vyráběna ve Švýcarsku firmou Westermann AG. Od roku 2014 ji produkuje švýcarská společnost Vitra, která ve spolupráci s Henriette Coray navrátila design k původní formě a zároveň jej přizpůsobila současným normám.

andi-stolička se vyznačuje možností hromadné výroby, odolností vůči povětrnostním vlivům a jednoduchým používáním. Je vyrobena z hliníkové slitiny, váží pouhé tři kilogramy a lze ji stohovat. Při svém uvedení vzbudila pozornost nejen díky estetické formě a funkčnosti, ale také průmyslovým zpracováním, které vycházelo z materiálových studií Švýcarských spolkových drah (SBB). Významnými prvky designu byly speciální postupy tvrzení a povrchové úpravy, stejně jako využití lisování a ražení při výrobě. Charakteristická perforace sedáku pochází z leteckého průmyslu – kromě zvýšené pevnosti dodává židli i vizuální a fyzickou lehkost. V roce 1962 byl design upraven – místo původních sedmi otvorů v jedné řadě jich bylo nově pouze šest, a místo třinácti řad jen deset (ze 91 otvorů se tak počet snížil na 60), aby se předešlo vzniku trhlin způsobených křehkostí tehdy používané hliníkové slitiny. Od roku 2014 se díky moderním materiálům mohl Landi-stolička vrátit ke své původní podobě s 91 otvory bez rizika vzniku trhlin.

Pružné krytky na nohou byly přidány až koncem 50. let. Původně nebyly potřeba, protože se židle používala pouze ve venkovním prostředí.

Landi-stolička je považována za průkopníka moderních hliníkových židlí. Již v roce 1933 vypsala mateřská společnost Švýcarských hliníkáren v Paříži soutěž na návrh hliníkové židle (v porotě zasedali Walter Gropius a Le Corbusier, první cenu získal Marcel Breuer). Landi-stolička je typickým příkladem průmyslového designu. V roce 1949 získala ocenění „Die gute Form“ („Dobrý design“). Je zastoupena ve významných designérských muzeích, jako je Museum of Modern Art v New Yorku nebo Vitra Design Museum ve Weilu am Rhein. V roce 2004 ji Švýcarská pošta zařadila mezi motivy své série věnované švýcarskému designu na poštovních známkách v hodnotě jednoho franku – spolu s mechanickou tužkou „Fixpencil“ od Caran d’Ache, švýcarskými nádražními hodinami, zipem „RiRi“ a škrabkou „Rex“.