Pavel Janák

Pavel Janák se narodil v roce 1883 ve Vysočanech a studoval architekturu na české a německé technice v Praze u Josefa Schulze a Josefa Zítka, hlavních představitelů architektonického historismu. Studia však dokončil u Otto Wagnera ve Vídni a od konce 90. let 19. století spolupracoval s Janem Kotěrou. V obou případech šlo o klíčové propagátory moderního architektonického myšlení. Součástí této zásadní proměny forem v architektuře a designu na počátku 20. století se stal i Pavel Janák. V roce 1907 spoluzakládal umělecké sdružení Artěl a spolu s Josefem Gočárem založili také Pražské umělecké dílny, které se zaměřovaly na výrobu kvalitních interiérových doplňků, od nábytku až po porcelán a keramiku. Právě ikonické džbány z tvrdě pálené kameniny, ztvárněné převážně bílou glazurou, přičemž barva byla použita pouze pro zvýraznění okrajů, se staly nejen nejznámějším Janákovým dílem, ale také symbolem českého kubismu a vzorem pro navrhování užitkových předmětů v meziválečném období art deco. V Janákově designérské tvorbě se odráží princip redukce tehdy oblíbeného ornamentu, který přetrvával ve výzdobě výrobků z období secese a dřívějších období. Tato redukce však není racionalizací a redukcí hmoty na funkční prvky, jak je to běžné u výrobků Arts and Crafts a Arts and Crafts po polovině dvacátých let. Naopak, hmota se sama o sobě stává ornamentem a doslova krystalizuje jako intelektuální prvek, který se stává součástí uměleckého díla.