Josef Gočár

Ačkoliv byl Gočár především architekt, jeho návrhy nábytku, hodin a svítidel z let 1911–1920 zásadně ovlivnily podobu českého kubismu jako samostatného stylu. Kromě architektonické a designérské činnosti sehrál významnou roli i jako vysokoškolský pedagog – po smrti Jana Kotěry, svého učitele a kolegy, ho v roce 1924 nahradil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde později působil i jako rektor. Spolu s architektem Pavlem Janákem považovali design nábytku za plnohodnotné umění a snažili se změnit i vnímání veřejnosti. V roce 1912 proto založili Pražské umělecké dílny zaměřené na výrobu kubistického nábytku a užitkových předmětů. Gočárovo jméno je neodmyslitelně spojeno s kubismem – dynamickým stylem, který měl vyvést architekturu z počátku 20. století z krize. Jeho principy ukázal zejména na obchodním domě U Černé Matky Boží v Celetné ulici, kde nahradil empírové domy novostavbou s výraznou kubistickou fasádou a propracovanými řemeslnými detaily v interiéru i exteriéru. Mezi další ikonická díla patří Lázeňský dům v Lázních Bohdaneč, Automatické mlýny v Pardubicích či Legiobanka v Praze – ta již nese znaky rondokubismu, národního stylu. Gočár se výrazně uplatnil také jako urbanista. Měl zásadní vliv na přeměnu Hradce Králové v moderní průmyslové město, aniž by narušil jeho gotické jádro. Jeho regulační plán zahrnoval školy, náměstí, parky a dopravní okruhy. Díky rozsáhlé práci v Hradci Králové, kde navrhl řadu veřejných a obytných budov, je toto město spolu se Zlínem považováno za jedinečný příklad moderní urbanistické metropole.