HERZOG & DE MEURON

Herzog & de Meuron je švýcarská architektonická kancelář založená v roce 1978 a sídlící v Basileji. Jejími zakladateli jsou Jacques Herzog a Pierre de Meuron.
Jacques Herzog se narodil 19. dubna 1950 v Basileji. Po ukončení střední školy navštěvoval školu designu, ale později přestoupil na biologii a chemii na basilejské univerzitě. Nakonec skončil u studia architektury na ETH v Lausanne, odkud pak po roce přestoupil – společně s de Meuronem – na ETH v Curychu. Vystudoval architekturu u Alda Rossiho a Dolfa Schneibliho (1970 – 1975), kde v roce 1997 působil jako asistent profesora Schnebliho, později externě vyučoval na Corneliově univerzitě v Ithace (NY, USA) a na Harvardu (MA, USA).Od roku 1999 je profesorem na ETH v Curychu.
Pierre de Meuron se narodil 8. května 1950 v Basileji. Vystudoval rovněž u Alda Rossiho a Dolfa Schneibiho na ETH v Curychu (1970 – 1975), vyučoval externě na Harvardu.
Jacques Herzog a Pierre de Meuron založili v roce 1978 architektonickou kancelář Herzog & de Meuron se sídlem ve švýcarské Bazileji. V současné době má společnost 10 partnerů, přes 200 zaměstnanců v pobočkách v Londýně, Mnichově,San Francisku, Barceloně a Pekingu. Spolu s Rogerem Dionerem a Marcelem Meilim stáli u zrodu ETH Studia v Basileji (1999) – experimentální laboratoře pro výzkum nových forem výuky architektury ICC- Institute for the contemporary city (2002). Za svou práci byli jako první Švýcaři v historii v roce 2001 ocenění Pritzkerovou cenou za architekturu.
Práce Herzog & de Meurona zobrazují různorodost zájmů - rodinné domy, městské celky i urbanismus z atelieru Herzoga & de Meurona poukazují na výjimečné zvládnutí architektonického talentu. Překvapovali novým využitím různých materiálů: zajímají se o povrch (lesk, matnost, zrcadlení) a netradiční materiály.
Herzog & de Meuronovy rané práce byly zmenšené kusy moderního umění, které byly kvalifikovány na stejné úrovni jako minimalistické umění Donalda Judda. Příkladem toho je projekt železničního hradla. Z neurčité struktury vytvořili umělecké dílo průmyslové architektury, působivé jak ve dne, tak i v noci. S postupem času jejich projekty pokročily od čisté jednoduchosti kubických forem ke komplexnějším a dynamičtějším geometriím.
Basilejští architekti se za celou dobu svého působení na poli architektury nenechali zahrnout do sféry módního minimalismu, naopak ho významným způsobem posunuli. Jejich poslední práce v Prada Tokiu, Barceloně Forum a Pekingský národní stadion pro Olympijské hry v roce 2008 naznačují viditelnou změnu v přístupu.